…aneb proč podle nás nestačí jen stavět domy, ale i lidi, co je jednou postaví.
U nás v Mudiconu se snažíme přemýšlet z dlouhodobé perspektivy a mnohokrát zabrouzdáme také do diskuzí o budoucnosti našeho oboru – stavebnictví. Došlo nám, že pokud chceme společnosti něco vrátit, nestačí jen stavět domy.
Uvědomili jsme si, že musíme pomoct stavět i generaci, která je bude jednou umět postavit. A tak vznikl projekt Jako Trám, pomocí kterého chceme českým řemeslům vrátit důstojnost.
Ale pojďme začít od samého začátku, a to s dotazem na Jirku a Václava. Zeptali jsme se jich na to, kde se vlastně zaselo to semínko celé téhle myšlenky:
Jirka:
“Za mě to začalo už vlastně podcastem Pod Fošnou.
(Pozn. redakce: V podcastu Pod Fošnou sdílí Jirka a Václav za firmu Mudicon své zkušenosti a zpovídají zajímavé hosty z různých oborů.)
Jirka:
„Začali jsme ho tvořit, protože jsme viděli, že celý stavební obor je hodně zkostnatělý a zároveň jsme chtěli naše zkušenosti dostat i k ostatním. Cílem bylo ukázat světu, že ta stavařina může být živější a že se to dá dělat i jinak. Vedle toho jsme si začali všímat, že mladých lidí na stavbách ubývá. A když už tam nějací byli, spíš tam jen přežívali. Naopak ti starší jim často nechtěli nic předávat ani učit novou generaci. Takový začarovaný kruh. No a tak se postupně rodila myšlenka, že s tím prostě musíme něco udělat.”
Václav:
„Myslím, že řemesla historicky získala punc něčeho podřadného. Vidíme to na stavbě každý den – šikovní chlapi jsou potřeba a dokážou si vydělat velmi slušné peníze (až jim kolikrát závidím), ale noví prostě nepřicházejí.”
Jirka:
„Máme to asi tak, že těmhle profesím chceme opravdu vrátit důstojnost. A to je podle mě přesně to, co tenhle projekt vystihuje.“
Na řádcích níže si můžete přečíst konkrétní oblasti a témata, u kterých vnímáme, že je potřeba se na ně zaměřit a něco změnit. Víme, bude to běh na dlouhou trať. Ale věříme, že k sobě najdeme parťáky, kteří budou mít stejné hodnoty a půjdou do toho s námi.
1. Učňák není plan B. Je to volba s budoucností.
Na učňáky v Česku míří pouze 27,2 % žáků*. A ten podíl dál klesá.
Stále převládá představa, že učňák je pro ty, co nemají na školu s maturitou.
Realita je však taková, že šikovný obkladač nebo elektrikář si dnes vydělává klidně víc, než absolvent ekonomky. Má jistou práci, nezávislost a může si časem otevřít vlastní firmu.
A podobně to vnímá i Jirka:
„Osobně vnímám, že po revoluci začal systém určovat, že jakmile nemáš maturitu a jsi jen vyučený, tak nejsi vlastně vůbec nic a lidi na tebe budou koukat skrz prsty. A to je podle nás špatně. Z mého pohledu má řemeslo obrovskou tradici, sílu – a člověk by se za něj rozhodně neměl stydět. Naopak. A tohle chceme začít měnit.“
Každý Čech zná a moc rád používá rčení „zlaté české ručičky.“ Ale pojďme zmínit i tuhle realitu: každý třetí** řemeslník bude do 15 let v důchodu. A noví nepřichází. Ztrácíme to, co nás historicky definovalo a pokud o to nebudeme chtít přijít úplně, musíme s tím něco udělat. Protože jinak brzy nebude mít kdo postavit dům, opravit střechu nebo zrenovovat třeba školní budovu. A projekt JAKO TRÁM chce tuhle mezeru zacelit.
*Zdroj: Národní pedagogický institut ČR (NPI), výroční zprávy a statistiky Ministerstva školství. Pozn.: Toto číslo se odvíjí od dlouhodobého trendu poklesu žáků v SOU a učebních oborech. V některých krajích je číslo ještě nižší.
**Zdroj: Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP), 2023. Pozn.: Průměrný věk řemeslníků je nad 50 let. Do roku 2035 odejde více než třetina současných pracovníků.
A kdo je Jirka a Václav?
Společně vybudovali úspěšnou a férovou stavební firmu Mudicon, která se v Karlových Varech a okolí podílela na mnoho významných stavbách a rekonstrukcích. A protože se o cihlách baví doslova nonstop, tak v roce 2024 spustili podcast Pod Fošnou, ve kterém zpovídají různé hosty s cílem pomoci těm, kteří se na stavbu domu chystají anebo plánují pořídit investiční nemovitost.
2. Promluvme si s rodiči. Tam to všechno začíná.
Jirka:
“Myslím, že tak, jak to vidí rodiče, tak to většinou vidí právě i ty děti. Takže pokud děti vyrůstají v tom, že řemesla jsou podřadná práce, tak to je špatně. Dokonce vnímám i to, že když se dítě v rodině nedostane na maturitní obor, tak ten učňák jako by byl za trest.”
Připomíná vám to realitu, kterou zažíváte i vy? A přesně o tom chceme víc mluvit. Dál Jirka zmiňuje:
„Rodiče by měli od začátku vnímat, že ne každý je typ na maturitu a že každý má talent na něco jiného. Není ideální tlačit všechny děti na střední s maturitou, ale spíš se jako rodič snažit v dítěti probudit něco, v čem může být opravdu dobré. Pomoci mu objevit, co by mohlo být to jeho a ne ho nutit k něčemu jen proto, že to dělají všichni.“
A pak Jirka ještě dodává:
„Ono to vlastně není jen otázka dětí nebo rodičů. Ten problém je mnohem širší. Mluvíme o celorepublikovém, možná i celoevropském postoji. Žijeme v digitální době a brzo na to můžeme tvrdě doplatit.“
3. Přístup k výuce potřebuje upgrade
Chceme také otevřít debaty se školami, jejich vedením i učiteli.
Ne s výčitkami, ale s návrhy. Jak zatraktivnit výuku. Jak propojit školy s firmami. Jak dětem ukázat, že to, co se učí, má reálný dopad.
Mimochodem, 95 % škol dnes hlásí nedostatek spolupracujících firem.***
A právě i tohle chceme změnit. Vytvořit síť, která propojí školy, firmy a mladé. Digitálně i naživo. Dlouhodobě. A chceme začít u nás v Karlovarském kraji.
A tady ještě zamyšlení od Jirky:
„Ve školách nám přijde, že mistři tam často působí spíš za trest. Říkám to na základě toho, co nám vyprávějí studenti a jak popisují své zkušenosti. Podle mě by rozhodně měli učit lidé, kteří něco odžili a mají chuť své dovednosti předávat dál, a to jako poslání, ne jako nutné zlo. A takových bohužel ve školách v dnešní době moc nepotkáváme.“
K tomu Václav dodává:
“Tak ono není čemu se divit, když na stavbě si ty mistři vydělají právě pěkné peníze, kdežto na škole jednu třetinu z toho.”
Jirka:
“No a jsme u toho systému zase…”
No a čeho byste tedy chtěli dosáhnout tímhle projektem?
Jirka:
„Chtěli bychom vidět třídy na učňácích plné kluků, kteří jsou fakt natěšení dělat řemeslo a berou to jako svoji cestu. A pak na stavbách mladé, šikovné Čechy, kteří tam nejsou proto, že musí – ale proto, že tam chtějí být.“
***Zdroj: Ministerstvo školství, Hospodářská komora ČR, zprávy k duálnímu vzdělávání
4. A chceme víc zapojit i firmy
Až 41 % firem dnes nemá kapacitu přijímat studenty na praxi.**** Rozumíme tomu, není to vždy jednoduchý věnovat se člověku bez dlouholeté praxe. Ale bez toho se nikdy nepohneme.
V rámci projektu JAKO TRÁM chceme otevřít též dialogy s firmami a řešit jak nastavit jednoduchý systém mentoringu a jak efektivně oslovit mladou krev, která je budoucnost českých řemesel.
****Zdroj: Hospodářská komora ČR, šetření mezi firmami (2022) Pozn.: Týká se hlavně technických a řemeslných oborů. Důvodem je personální vytíženost a chybějící systém.
A ještě pár slov na závěr od Jirky a Václava:
„Občas si něco vysníme, ale zrovna tohle podle nás dává smysl. Uvědomujeme si, že nejde jen o problém jednoho regionu. Je to celorepubliková výzva, která sahá až do vzdělávací politiky. A přesto do toho chceme jít. Víme, že je to velký krok, ale každá zásadní změna začíná malými kroky. Někde se prostě začít musí. A budeme rádi, když se k nám někdo další přidá.“
Rezonuje s vámi tahle myšlenka? Chtěli byste nás aktivně podpořit anebo třeba jen se za nás postavit jménem vaší firmy? Ozvěte se nám prosím: spolu@jakotram.cz